Selhání životních funkcí, lidově řečeno zástava srdeční činnosti a dýchání je jedním z nejzávažnějších akutních stavů, s nimiž se může každý zdravotník či kdokoliv z nás setkat. Je to stav, při němž zkrátka dojde k zastavení činnosti srdce, povětšinou vlivem probíhající akutní ischémie (akutní infarkt myokardu). V té souvislosti tak během krátké chvíle dochází i k nezvratné smrti. Jako limitní se dříve uvádělo období kolem sedmi minut. V této době tak bylo povětšinou možno stav hodnotit jako klinická smrt, a šance na záchranu byla právě v této době možná.

Podle současných informací, a mnohých výzkumů se však již jednoznačně prokazuje, že mozkové buňky odumírají za mnohem kratší dobu, nežli se původně předpokládalo. V současné době se tak uvádí, že již po 5 minutách klesá šance na záchranu o více jak 60 procent. Je však všeobecně známo, že v této době není možné zajistit, aby k postiženému člověku dorazila odborná pomoc. V naší republice je státem garantován dojezdový čas vozidel rychlé lékařské pomoci do 15 minut, a síť stanovišť není natolik rozsáhlá, aby tento čas bylo možné zkrátit na citovaných několik minut. Přestože vzniklo mnoho nových stanovišť, průměrný dojezdový čas zůstává kolem 8 minut. A bohužel, tento čas je již za hranicí, kdy je možné úspěšné obnovení životních funkcí u postiženého člověka. Je tedy velkou snahou humanitárních organizací edukovat obyvatelstvo v základech první pomoci. Je skutečností, že tyto organizace si velice dobře uvědomují význam svých výukových programů. Bohužel přestože tyto programy jsou a stále více veřejnosti prodělává výuku, je o to více těch, kteří v situacích, kdy vidí zhrouceného člověka ležícího na zemi raději odejdou a nepomohou. Je to bohužel trend, s kterým se potýká dnešní společnost, a který jistě nepomůže snížit úmrtnost osob na náhlou zástavu oběhu. Ba naopak. A to je také jedním z důvodů, proč výsledky přeživších nejsou nijak na vyšší úrovni.

Jedinou snahou jak tyto výsledky zvýšit zůstává změna mínění široké veřejnosti, a její pohled. Stejně tak větší odpovědnost jednoho člověka za druhého by snad byla tím pravým řešením, které by mohlo pomoci k zlepšení. A k tomuto je zapotřebí, aby i široká veřejnost přijala jiný způsob myšlení a chování. Pak by se jistě nestávalo to, že by bezvládně ležící člověk na chodníku zůstal bez povšimnutí.

Připravujeme proto v brzké době spuštění projektu „Sousede, pomoz“ , jehož cílem je seznámit širokou veřejnost se základy první pomoci. Důvodem ke vzniku tohoto projektu je skutečnost, že velká většina široké veřejnosti nezná základních úkonů první pomoci, a v praxi tato skupina osob není schopna poskytnout člověku v ohrožení života adekvátní první pomoc. Tuto skutečnost navíc prokázali i mnohé výzkumy statistických organizací, stejně tak bohužel i každodenní praxe …