Je tedy zřejmé, že inzulin je hormon velice prospěšný a není možné se bez něj obejít – lidé trpící chorobou zvanou diabetes mellitus 1. typu (lidově cukrovka dětí) nemají žádnou vlastní produkci inzulínu a musejí si ho několikrát denně aplikovat, jinak by po několika týdnech zemřeli. Problémem ovšem je i to, pokud je inzulinu příliš, což je přesně to, co se stane u lidí, kteří mají tzv. syndrom inzulinové rezistence. Znamená to, že inzulinové receptory na jejich svalových buňkách jsou málo citlivé a je jich méně než u zdravé populace. Tudíž k tomu, aby se normalizovala krevní hladina glukózy, potřebují mnohem víc inzulínu než zdravá populace. To má řadu nevýhod: jednak se vyčerpávají buňky slinivky, které inzulín produkují, a časem hrozí jejich selhání (a bez inzulínu, jak už jsme si řekli, se žít nedá). Kromě toho ale inzulín zastavuje lipolýzu, ono rozkládání tuků, takže se tuky v těle hromadí a celý proces nezadržitelně spěje k nárůstu tělesné hmotnosti – ta působí řadu zdravotních komplikací sama o sobě a k řadě dalších přispívá.

Nabízí se tedy otázka, zda je možné citlivost svalových receptorů na inzulín nějak zvýšit. Odpověď je překvapivě příznivá – ano, je to možné. Ten způsob je jednoduchý, levný a pro každého dostupný – přesto se mu řada lidí vyhýbá. Jde totiž o tělesnou zátěž. Po pohybu, který trvá 45 minut, stoupá citlivost svalových inzulinových receptorů o 50% - a vydrží zvýšená průměrně 12 hodin u diabetiků, 24 hodin u zdravé populace. V této době tedy tělo potřebuje méně inzulínu na splnění jeho „užitečných úkolů“ a tím pádem odpadá řada jeho škodlivých vlivů. Navíc pravidelný pohyb vede k nárůstu svalové hmoty a nárůstu množství a citlivosti inzulinových receptorů ve svalu – a k odbourávání tukové tkáně, která je v současné době nadbytku jídla místem, kde inzulín působí pro organismus spíše škodlivě.

Jaký pohyb by tedy měli diabetici a jiní lidé s chorobami, které patří do syndromu inzulinové rezistence, zvolit? Ideální je spíše méně intenzivní cvičení alespoň třikrát týdně po dobu 45 minut a k tomu dvakrát týdně odporový trénink, který vede k nárůstu svalové síly a hmoty. Před začátkem cvičení je rozhodně dobré konzultovat svého obvodního lékaře nebo diabetologa, absolvovat kompletní interní vyšetření a zátěžový test, který upozorní na možné zdravotní problémy, které se dosud neprojevily. Vynikajícím způsobem je obrátit se na pracoviště tělovýchovného lékařství, kde vám mohou pomoci sestavit optimální tréninkový plán s adekvátní mírou zátěže.

Lidské tělo je k pohybu výborně uzpůsobeno a je to jeden ze základních projevů života – je tedy dobré na něj nezapomínat a dopřát si tu radost z pohybu!!!