Psychiatrická onemocnění se stávají stále častějším problémem dnešní populace. Na výskytu těchto onemocnění se mnohdy podílí nejen životní styl, ale také v neposlední řadě i způsob života. Jindy vznikají na podkladě partnerských a rodinných konfliktů či problémů. Jinou příčinou vedoucí ke vzniku těchto onemocnění mohou být také předchozí zdravotní potíže nebo dokonce i předchozí traumatizující prožitky a životní zkušenosti. V nemalém procentu nemocných dochází ke vzniku duševních poruch i ztráta osoby blízké, nebo u jinak duševně nevyrovnaných jedinců i pocity osamocení. Jinými možnostmi vedoucími ke vzniku duševních chorob mohou být i genetické faktory a predispozice. Mezi poměrně častěji se vyskytující patické duševní choroby lze v současnosti označit především depresívní stavy, kterými trpí stále větší procento populace, dále pak poruchy osobnosti a stavy patologické agresivity. V neposlední řadě se objevují i závislostní poruchy, především alkoholismus a toxikománie. Tyto jednotlivé choroby se v české populaci vyskytují nerovnoměrně a jen stěží lze odhadnout skutečnou míru takto nemocných osob.

Depresívní stavy jsou jednou ze skupin duševních poruch, standardně léčitelných prostřednictvím psychoterapie. U některých nemocných je vhodné aplikovat léčbu ve skupinách, u jiných je výhodou sezení s psychoterapeutem. Lidé trpící depresívními stavy jsou zpravidla chorobně smutní, mají zpomalené myšlení a utlumenou psychomotoriku, dále také i chudou mimiku. Depresívní nálady jsou u nich provázené výrazným nechutenstvím.

Obecně však lze u nemocných trpících depresemi i další přidružené symptomy, jako je: uzavřenost, málomluvnost, plačtivost a skleslost. Lidé podléhající depresívním stavům mívají občasně i sklony k sebepoškozování (automutilace). Proto je u těchto lidí nutné vždy časné odhalení této choroby a její diagnostika, v té souvislosti i co nejčasnější zahájení léčby pod vedením specialisty. K léčbě se namnoze používají i různá antidepresivní léčiva a další nefarmakologické přístupy. Je však nutné zmínit, že lidé trpící depresívními stavy, případně kombinovanými s automutilacemi, jsou skutečně málokdy schopni si přiznat svůj duševní zdravotní stav a jeho případnou závažnost. Vždy zpravidla odmítají jakoukoliv pomoc a léčbu a je poměrně složité je k léčbě přimět.